Je tomu už dlouhých pět let, co jsme měli tu čest s přelomovým dílkem Detroidské progresivně metalové kapely TILES. Nebyl jsem jistě sám kdo by čekal, že se TILES po vydání tak výborného alba, jakým bylo „Presence of Mind“ a následným turné v roli předskokanů DREAM THEATER, zařadí do suity progresivních kapel, chrlících jedno album za druhým. A když ne alba, tak alespoň boční projekty. Ne, chyba lávky. Kapela zcela neprogresivně usnula na dlouhých pět let. Procitá až nyní s novinkou „Window Dressing“.

A nezůstalo jen u jednoho nesplněného očekávání. Zpěvnost a hitovost některých písní na „Presence of Mind“ přímo volala po stylizaci do melodického progu, jaký produkují například THRESHOLD. Přímá vazba i některé společné styčné body s DREAM THEATER by zase dávaly tušit více instrumentální zaměření, které se TILES nabízelo. Ne, nic z toho. Kapela zvolila úplně jinou cestu a po drahné době přišla na trh s deskou, která zní doslova antiprogresivně. Zároveň je však paradoxně skoro ze všech stylových soukmenovců nejprogresivnější. TILES nekontaminují své skladby přehnanými instrumentální orgiemi, tak jako DREAM THEATER, ani nevyužívají oslnivé bombastiky jako SYMPHONY X. Přestože mají chytlavé melodie stejně jako THRESHOLD, skladby na nich nestaví. Oni zkrátka jen skládají a hrají progresivní písničky. Používají k tomu hlavně bicí, basu, kytaru, zpěv. Pravda jsou tu i občasnými dotyky kláves, houslí, bez pražcové basy, hammondek, saxíku (jestli jsem dobře slyšel) i spousty jiných nezbytností. Ty však celkový dojem z alba spíš jen dotváří a skladby na nich nestojí. A když stojí, tak už opravdu jenom na nich (viz. skladba „Unicornicopia“). Netradiční záležitostí je i enormně tvrdý zvuk, který by spíš než vznosné výlety do oblak uměleckého metalu mohl zatěžkávat stone rockové harmonie takových DOWN, nebo CROWBAR.

Album otvírá titulní „Window Dressing“, která vás nemilosrdně uvrhne přímo do náruče mnou zmiňované antiprogresivní progresivity. Skladba si žije vlastním životem plyne si jak se jí zachce a je jen na posluchači, jestli se v jejím víru neutopí. Každopádně to není záležitost na jeden poslech a ani těch 18 minut její stopáže vám to zrovna také moc neulehčí. Další skladby se nesou už v přístupnějším a víc písničkovitějším duchu, místy dokonce i v ohrhovačkových intencích jak to ukazuje „Paintings“. Na druhou stranu jsou tu i čistě instrumentální kousky typu „Unicornicopia“, „Stop Gap“, nebo „A02“, na nichž si cením faktu, že neslouží kapele jako plochy pro exhibicionistické frajeřinky, ale jako hudební výrazivo zcela rovnocenné ostatním skladbám. Naopak. Kapela ke každé z nich přistupuje z úplně jiné strany. Z jaké? To se už nechte překvapit.

„Window Dressing“ je zkrátka album, jakých je na scéně pomálu. TILES si na něm dělají doslova co chtějí. Dělají to s nadhledem a bez toho, že by se nechali nějak zvlášť svazovat očekáváním fanoušků, nebo tradicemi běžnými pro hudební škatulku, ve které se pohybují. TILES jsou sví a dělají věci po svém, což je nejdůležitější předpoklad proto, abyste byli v progresivním ranku skutečně „true“.